V současnosti jmenuje a odvolává členy Rady České televize a Rady Českého rozhlasu výhradně Poslanecká sněmovna. Zapojením Senátu do volby mediálních rad bude posílena pluralita zastoupených názorů a zmenšeno riziko politizace veřejnoprávních médií.

Současná úprava neklade žádné požadavky na odbornost či relevantní praxi ani žádné etické požadavky. Kritéria volitelnosti by proto měla být rozšířena o další požadavky, zejména o požadavek na odborné znalosti a dovednosti potřebné pro výkon funkce. Posílena by měla být i pravidla neslučitelnosti funkcí a střetu zájmů. Navíc by možnost nominovat kandidáty do mediálních rad měly mít pouze takové subjekty, které jsou díky svému zaměření a dlouholeté činnosti způsobilé posoudit vhodnost kandidáta a jsou schopné tuto způsobilost prokázat.

Soulad rozhodnutí mediálních rad s právními předpisy je základním předpokladem pro řádné plnění jejich funkce. Navrhujeme proto zavést přezkum rozhodnutí mediálních rad ve správním soudnictví. Za účelem posílení pojistek proti politizaci výběru členů mediálních rad je třeba uplatnit stejný mechanismus i pro rozhodnutí komory Parlamentu, kterou je volen či odvoláván člen jedné z mediálních rad.

Rozhodovat by se mělo vždy pouze o odvolání konkrétního člena. Dnes schvaluje výroční zprávy veřejnoprávních médií Poslanecká sněmovna, která jejich účelovým neschvalováním může na mediální rady vyvíjet nátlak. Ty totiž může na základě opakovaného neschválení výročních zpráv kolektivně odvolat. Parlamentu by proto měly být výroční zprávy předkládány jen na vědomí.

Nejvyšší kontrolní úřad je nezávislá kontrolní instituce, jejímž posláním je kontrolovat hospodaření státu s veřejnými prostředky. Zařazení veřejnoprávních médií mezi kontrolované subjekty povede k efektivnějšímu hospodaření a bude omezen prostor pro plýtvání či klientelismus.

Aby mohla RRTV chránit pluralitu trhu, potřebuje k tomu způsobilé radní. Toho lze dosáhnout na jedné straně posílením odbornosti a na druhé straně zvýšením politické nezávislosti. Zavedení zákonných kvalifikačních požadavků pro nominanty do RRTV zajistí větší odbornost.

Odvolatelnost rady jako celku je nebezpečná, protože umožňuje okamžitou výměnu všech radních, potenciálně loajalisty momentální sněmovní většiny. Zapojení Senátu vede k větší reprezentativnosti vůči celému Parlamentu.

V současnosti je kapacita RRTV vytížena činností jako licencování a dohled nad vysíláním. To bylo ve velké míře opodstatněné v době vzniku zákona, ale s narůstajícím počtem stanic i nástupem internetu se tento úkol stává nezvladatelným a méně prioritním. Spíše než kontrolovat individuální provozovatele a jejich pořady by tedy Rada měla shromažďovat data o mediálním trhu, podporovat pluralitu a spolupracovat se samoregulátory při rozvíjení novinářské etiky.

Spojování soutěžitelů na mediálním trhu – včetně těch velkých – málokdy překročí hranice obratu pro posuzování úřady. Zapojení RRTV je vhodné, protože mediální pluralitu lze těžko zjednodušit jen na ekonomická kritéria.

V současnosti Rada věnuje valnou většinu své pozornosti televiznímu a rozhlasovému vysílání. To je vyvažováno nízkou mírou dohledu nad audiovizuálními mediální službami na vyžádání (např. internetové televize) a platformami pro sdílení videonahrávek.

Zákon o střetu zájmů zakazuje vybraným veřejným funkcionářům (např. poslancům, senátorům, členům vlády ad.) provozovat rozhlasové a televizní vysílání, vydávat periodický tisk nebo být společníkem, členem nebo ovládající osobou právnické osoby, která uvedená média provozuje. Zákon však nepostihuje případy, kdy může politik na médium uplatňovat vliv, přestože je sám neprovozuje. Příkladem může být převedení médií do svěřenského fondu. Navíc za střet zájmů není považováno ani provozování internetových médií veřejným funkcionářem. Zároveň považujeme za důležité posílit dohled nad dodržováním zákona o střetu zájmů.

Je vhodné, aby soukromá média zřizovala vlastní seberegulační orgány a přijímala vnitřní kodexy. S tím je spojen i zájem na transparentním a efektivním fungování novinářské profesní asociace. Provozovatelům médií rovněž poskytneme metodiku zpracovanou na základě konceptu tzv. Media Accountability Instruments (Nástroje odpovědnosti médií). Používání těchto nástrojů zaručí důvěryhodnost médií pro příjemce obsahu a zároveň svobodu pro objektivní a profesionální novinářskou práci.

V České republice se rozrůstá počet regionů, které nepokrývá žádné nezávislé regionální médium (tzv. mediální pouště). Prostor vyplňují “závislá média”, tzn. radniční zpravodaje obcí a krajů nebo soukromé regionální televize. Tato jsou často využívána k dlouhodobé propagaci místních politiků a neumožňují, aby zaznívala i jejich kritika. Stejně tak soukromé regionální televize tvoří většinu svého obsahu na zakázku pro obce a kraje. Společenská debata je přitom výrazně zaměřená na kvalitu celostátních a veřejnoprávních médií a chybí zde snaha řešit problémy spojené s nedostatkem kvalitní regionální žurnalistiky.

Regionální média nejsou v tržním prostředí ovlivněném bezbřehým přenosem informací prostřednictvím internetu ekonomicky udržitelná. Jejich pozitivní vliv na fungování společnosti je však, podobně jako u kultury, prokázán. Mezi důsledky vzniku mediálních pouští – oblastí bez nezávislých regionálních médií – může patřit např. nižší volební účast nebo silnější polarizace společnosti. Je proto v zájmu společnosti jejich činnost finančně podpořit.